Zápisky z místa mezi českou větou a vietnamskou miskou. Občas něžně, občas ostře.
Kolik let potřebuje změna, aby se stala tradicí
O nedělních obědech, sousedních vesnicích, vietnamských rodinách a věcech, které se údajně dělaly vždycky.
Český internet nemá dno. Má kanalizační soustavu
Pokus o orientaci v místech, kde se z názoru, receptu nebo špatně zaparkovaného auta během několika minut stane soud nad lidským charakterem a stavem celé civilizace.
Kdo se díval a kdo byl viděn
O tom, co spojuje staré československé písně s dnešní hudbou a proč vulgarita není jedinou podobou misogynie.
Turkomplikace
Běžný člověk udělá chybu a nese odpovědnost. Člověk s funkcí udělá chybu a nejdřív se začne vysvětlovat, proč je všechno mnohem složitější.
To, co z tváře nepřečtete
O mladším vzhledu, neviditelné zkušenosti a právu nebýt tvrdší jen proto, abych působila dospěle.
Internet chce lidskost. Jen už nevěří lidem.
O době, kdy se autenticita stala estetickým stylem, nedokonalost důkazem života a dobře napsaná věta možným místem činu.
Překladač umí slovo přítel. Vztah už ne.
Co slyší Češi, Vietnamci a lidé v dalších částech světa, když někoho označí za blízkého člověka.
Český problém jménem Tomio Okamura
Nejde o jeho japonský původ. Jde o českou společnost, která jeho politiku dlouhodobě odměňuje.
Nečekám
O samotě, která není čekárna, a o klidu, který se objeví, když žena přestane plánovat den podle cizí pozornosti.
Vietnam není moje odpověď na českou otázku
PHOznámky o Vietnamu, druhé generaci a návratu, který nemá sloužit jako hezký důkaz původu.
Když se něha nemusí přeložit
PHOznámky o queer Vietnamu, rodině, tichu a malých bezpečích, která nevypadají jako manifest.
Méně v tašce
O telefonu, který se najednou tváří jako počítač, starém laptopu, jednom kabelu a malé úlevě z toho, že možná nemusím nosit všechno dvakrát.
Po červené až do Vietnamu
O značkách, které ukazují cestu, i když člověk pořád neví, odkud přesně je.
Proč se omlouváme za tón dřív než za bolest
O tom, jak se někdy celá konverzace přesune od toho, co se stalo, k tomu, jakým hlasem o tom někdo promluvil.
Nechci souhlas. Chci fér čtení.
O lidech, kteří pochopí tón bez návodu, o sebevědomí bez pózy, o hranicích, které nemusí křičet, a o únavě z toho, když vás někdo přeloží do horší verze.
Když odpověď nestačí
O tom, proč člověk nemusí dodávat celý životopis pokaždé, když se někomu nevejde do jednoduché škatulky.
Když se den dělí na sprchy
Poznámky o horku, těle, vodě, soukromí a drobných rituálech, které v tropickém režimu začnou dávat větší smysl.